Změna je život aneb jinak to prostě nešlo

(dneska bez úvodního obrázku, snad prominete)

Už je to teda strašně dlouho, co jsem naposledy psala nějaký článek, konkrétně to tedy bude 8.5. ještě na justě, tak si tak říkám, jestli to ještě vůbec umím 😀 Přemýšlela jsem nad tím, jak a s čím vůbec začít, protože za ty 3 měsíce jsem tak trochu ztratila (psací) niť, ale pak mi došlo, že asi nejlepší bude začít tam, kde jsem vlastně skončila.

POZOR BUDE TO DLOUHÉ ČTENÍ, ALE BUDU RÁDA, KDYŽ ČLÁNEK UVIDÍ CO NEJVÍCE Z VÁS :)

Hlavním důvodem, proč jsem si od blogování musela dát pauzu, byl samozřejmě fakt, že mě čekaly státnice. Já se přihlásila na mimořádný termín, což pro mě znamenalo dopsání a odevzdání bakalářky do půlky května a pak přihlášení se na státnicové zkoušky, které jsem měla v průběhu června. Jako první jsem měla státnice z angličtiny už 9.6.. Otázky jsem si mohla vybrat o něco lepší, ale pořád to byla taková ta fajn témata, o kterých jsem byla schopna mluvit. Co jsem měla na části z lingvistiky vám už úplně neřeknu (a kdo se v tomhle nevyzná, tak stejně ani nebude moc vědět), ale na literatuře jsem si vytáhla otázku "literature and war", která spadala pod americkou literaturu. Do toho jsem měla ještě mluvit o Canterburských povídkách a Chaucerovi a nakonec přišla řeč i na Jak je důležité míti Filipa, z čehož jsem měla radost, protože Wildovu tvorbu mám ráda a navíc jsem nedávno viděla film z roku 2002 (mimochodem doporučuju :)). Výsledkem nakonec bylo, že jsem odešla s Ačkem. Nemyslím si, že tahle známka byla úplně zasloužená, protože na té lingvistice to trochu vázlo, ale přít se s nikým nebudu 😀 Jako další jsem měla 15.6. obhajobu. Už asi dva týdny předem jsem věděla, kdo bude můj oponent a jakou známku mi dal. Nakonec mi spolu s vedoucím mé práce po obhajobě nechali stanovenou známku, kterou bylo Bčko. Tady si zase naopak myslím, že mi mohli přilepšit na to A, ale i to Bčko je moc pěkné a já odešla ze školy spokojená (ale jelikož jsem šla první, tak jsem tam musela ještě asi hoďku čekat, než jsem vyrazila na autobus). 

Největším strašákem samozřejmě byla němčina. Ta mě čekala až 29.6.. Nevím, jestli jsem to už někdy říkala, ale na tyhle státnice jsem musela do hlavy vecpat 125 otázek - 56 na ájině a 69 na němčině. U angličtiny to takový problém nebyl, ale němčina byla hodně náročná a taková literatura byla velice obsáhlá. Já jsem se ale všechno začala šprtat už na konci dubna, takže pro mě nebyl úplně problém dostat všechno do hlavy, horší už to bylo s nervama a zapomínáním. Na němčině jsme měli tři okruhy a musím říct, že u každého jsem si vybrala otázku, která byla fajn. U literatury jsem si naštěstí vytáhla bratry Mannovi a související německou literaturu v exilu. Tohle byla jedna z těch příjemnějších otázek, co v těch okruzích byla, tak jsem ráda, že jsem si ji i vytáhla... Teda takhle. Předtím, než jsme šli na státnice my, tak šla ještě skupinka dálkařů a někdo z nich si vytáhl právě tuhle otázku. Když jsme si šli stoupnout na zahájení, tak jsem koutkem oka viděla, že pan profesor dezinfikuje kartičky, na kterých byla čísla otázek, a dívala jsem se, kam dává č. 24. Když nás vyzvali, abychom si šli otázky vylosovat, letěla jsem ke stolku jako první a tu otázku 24, tedy bratry Manny, si vytáhla 😀 Zase to byla taková menší haluz, ale karma se za můj "zločin" ještě nedostavila. Jediné téma, které mi moc nesedlo, bylo u lingvoreálií "láska a partnerství", tohle byl navíc první okruh, na který jsem šla, takže jsem byla vystresovaná, téma mi nesedlo a můj výkon tedy za moc nestál (aspoň dle mého názoru). Nejlépe v mých očích dopadla literatura a pak lingvistika. Nevím jak s tím začarovali, ale nakonec jsem i tady odešla s krásným Bčkem! Z ramen mi spadly všechny balvany. Nejen, že tímto okamžikem jsem dokončila 3 roky bakalářského studia, ale taky jsem se němčiny zbavila (na magistra už půjdu jen na angličtinu), nevím sice, jestli nadobro, ale na dva roky určitě.

Už je to tedy víc jak týden, co si užívám zasloužené a taky poslední klidné prázdniny. Jelikož se ani letos na žádnou dovolenou nechystám, a za současné situace bych si asi ani nedovolila trajdat někde po cizině, tak je můj plán prostý - chodit na brigádu a přečíst co nejvíc knížek. Prozatím jsem dočetla třetího Zaklínače, kterého mi kamarádka koupila za první státnice a neskutečně mě tímto gestem překvapila :), a teď mám rozečtená Pokrevní pouta, což je tuším pátý nebo šestý díl ze série o Kim Stoneové (detektivka/thriller). Knížek v knihovně, co jsem neměla přes rok šanci přečíst, mám poměrně dost, tak doufám, že se mi to vše do 21.září podaří přečíst. Co se kina týče, tak u nás jede teď festival TADY VARY (náhrada za zrušený KVIFF). Bohužel lidí moc nechodí, ono ani teda není pořádně na co, tak je to taková nuda. Třeba minulý pátek jsem myslela, že tam i usnu. Tenhle můj stav pak velice rychle změnily dvě kolegyně, podotýkám dvě starší paní, jedna má kolem šedesátky a tykám si s ní, druhá má přes 70, co měly potřebu mi kompletně zničit náladu tím, že začaly kritizovat moji postavu a jak bych měla jíst a hubnout... Jo, nebudu lhát, přes karanténu a celkově uplynulý rok jsem přibrala, v úterý, kdy jsem si po roce stoupla na váhu, jsem zjistila, jak moc jsem přibrala (a málo to teda nebylo), i tak jim to ale nedává žádné právo do mě rýt, a o to víc, že my nejsem kamarádky a ony nejsou doktorky, výživové poradkyně nebo fitness trenérky. Při tom učení na státnice prostě člověk ani neměl čas a chuť někde chodit, nejdůležitější bylo všechno vecpat do hlavy. Hodně se mě to teda dotklo, bohužel jsem se i rozbrečela. Nejvíc mě ale dopálilo, že té kolegyni, se kterou si tykám, jsem musela asi 3x říct, aby mě nechala na pokoji. Jsem zvědavá, jestli se mi třeba omluví nebo ne. Já si myslím, že ne. Sama na tuhle "konverzaci" znovu přivádět řeč nebudu, každopádně moje původní zaskočení se proměnilo ve zlost a pakliže mě budou ještě jednou takhle kritizovat a dávat mi "cenné rady", o které nikdo nestál, už si dupnu. 

Každopádně ale přes prázdniny a do budoucna mám v plánu se sebou něco udělat. Pro začátek začnu teda tím, že omezím sladkosti a vrhnu se na cvičení. S tím druhým jsem už začala a je to docela fajn. Ačkoliv po úterním cvičení na nohy a zadek ještě teď cítím celé ochablé svalstvo, takže na tomhle budu muset pracovat trochu zlehka 😅

JAK JE TO TEDA S BLOGEM

Jak už všichni víme, situace s blogem se během karantény dost zhoršila a osobně si myslím, že současný stav už se nikdy nezlepší. Jelikož můj blog doteď hodně blbne (a blbnul asi úplně nejvíc, což vím i od některých z vás), rozhodla jsem se přejít na blogspot. Důvodů je víc, tenhle je ale nejhlavnější. Zatím jsem zde udělala rozcestníky pro Emily, Gal a Jennifer a přetáhnu sem ještě články přidané za letošní rok. Když to časově půjde, tak přidám i starší věci, ale momentálně se na to nechystám. Stručně řečeno budu prostě pokračovat tam, kde jsem skončila :). Změna je to teda veliká, ale nějaké základní kroky už zde zvládám, tak doufám, že brzy budu mít vše pod palcem a na blog.cz si už ani nevzpomenu.

Jinak pokud i vy přemýšlíte o tom, že byste šli na jinou doménu, ale jde vám o to, abyste nepřišli o obsah na svých blozích, tak zapátrejte na googlu. Na českých stránkách jsou návody, jak celý svůj blog převést, případně zkuste napsat Angie, která si tak svůj blog zálohovala na blogpostu :).